Chce ten plamínek uhasit, nebo jej rozdmýchává? Jde za mnou, nebo mě od sebe odhání, že si vystačí jen sama se sebou? Láká mě k sobě a čeká, nebo se ode mě lhostejně vzdaluje? Čert aby se v nich vyznal...
Hřejivé tóny (B)
V Mikulově, na zámku, za několika otevřenými dveřmi a jedním schodištěm měli zkoušku, mluvili tam na sebe několika jazyky a na náš příchod se jen usmáli a hráli dál, s přestávkami a domlouváním, ale i tak to znělo příjemně a hřejivě...
Zasněná (A)
Kdyby se přání a představy daly vyjádřit pohledem, nebo gestem rukou, kdo ví, jestli bychom viděli víc naivně romantických, nebo smyslně vulgárních projevů; ale kdo ví, jestli to v hlavě není obojí v jedné škále podobných pocitů...
Taneční mistr (B)
Pocity z tanečních jsou asi od nadšení k odporu, každý si odnese jiné, ovšem jedno je, myslím, pro všechny společné: parket je lávové pole a taneční mistr je se svými pohyby, gesty i verbálními projevy něco jako loutka, nebo hadrový panák, prostě mimozemšťan...
Rozevlátá (A)
Tolik radosti a nadšení, s jakými se roztáčela parketem, kroj měla jako svátost a cítila se v něm jako jiná bytost, lepší, krásnější a vznešenější, a těšila se na každou chvíli s ním, než jí pak došlo, že jsou důležitější věci - a vrátila se k nim.
Nezájem (C)
Zajímalo mě, na co asi zajímavého myslel, že si jí vůbec nevšiml, jak kolem něj prošla tím svým houpavým krokem, kdy se jí kolem boků vlnily šaty a vlasy jí vzadu odkrývaly krk a vpředu zakrývaly výstřih; zajímalo mě to a záviděl jsem mu...
Splétání (B)
Někdy, v mlze a rosou zmáčeném mechu se kroky spletou a jdou, kam chtějí a kam by neměly, a občas pak zapomenou, kam měly jít, a jindy zase opustí chtěné a vrátí se na správnou cestu, kde jen chvíli ještě klopýtají, než se jim znovu zalíbí znělé klapání podpatků...
Proč? (B)
To nepotěší, mít čisté svědomí a hlavu plnou výčitek, ale takových opravdových, co mají tváře a těla jako z kamene a jen se mlčky tváří, nezaujatě, odtažitě a vzdáleně, tak vzdáleně, že byste je raději viděli jako beztvarou hromádku písku, jenže to nejde a nikdy to nepůjde...
Krásný den (A)
Můžeme šlápnout do hovna a s úsměvem z něj vystoupit, a nebo se dotknout světla a přesto zůstat zhasnutí, protože naše pocity jsou naše a my je dáváme světu, nikoli svět nám...
Touha (A)
Má jméno, má i hlas a v očích lesk a v rukou chvění, když je blízko a jde ještě blíž, otevírá se a odhaluje svou nedostupnost vně i uvnitř, pevnou i nejistou v touze i v odmítání, vrostlá do svého dnes a váhavě rašící ven.
Hodina zeměpisu (C)
Zdeněk s Malým hráli za zdviženými atlasy lodě, Gusta se vedle mě čemusi tiše smál, Hanka za námi jako by nás všechny chtěla okřiknout, zatímco před tabulí běžel výklad a venku se pod modrou oblohou honili ptáci...
Jazzpics (B)
-
Jazzwaves (B)
-
Dobové pohledy (B)
Vypadá to, že každá doba šílí, vymknutá z kloubů svým vlastním způsobem, a pokaždé, zdá se, lidé k těm dobovým modlám vzhlížejí s pokorným obdivem a touhou se jim alespoň na chvíli přiblížit.
Pravou nohou (A)
Všechny cesty vedou do Říma, ale některé vedou pod most a jiné na náměstí, řekl by možná pesimista, ovšem i ten by vykročil a šel a věřil, že ta jeho cesta je správná, když za sebou a kolem sebe má jen pusté prázdno.
Jazzfaces (B)
-
Jazzstripes (B)
-
Dechovka (B)
Nákupní centrum mezi paneláky, podzim ve vzduchu i v cítění, tóny ovšem veselé a nálada plná radosti, že se i to zlátnoucí listí snad na chvíli opět zazelenalo, než sletí k zemi a otevře výhled na modrou oblohu...
Jazzjump (A)
-
Památník (B)
Městečko na severu přizpůsobené nepřizpůsobivým, s vysokým komínem na okraji, blízko rozpadlé továrny z dob, kdy městečko bylo mnohem větší a mělo násobně víc obyvatel, takových, co zdejší krajinu přizpůsobili k obrazu svému...
Karta osudu (B)
Osud je dvouhlavá karta, všechno jako dřív a žádný důvod ke změně, přesto jste jednou nahoře a jindy zas dole, jednou se cítíte jako královna a pak na vás dýchne peklo, vše kolem je stejné, ale dá to občas hroznou práci udržet hlavu nahoře, když se vaše karta obrátí...
Přelud (A)
Máte to na dosah a přesto nedotknutelné, vidíte to lépe s očima zavřenýma a cítíte to silněji zpovzdálí, než kdyby se to k vám sneslo ...se vším, co k tomu patří, prachem a pachem a hmyzem v perutích, a stále víc a víc toužíte se toho všeho dotknout.
Voyeurka (B)
Vidíš
tu paní? - Jak pořád zírá, viď. - No, právě! - Proč sem
nejde, k nám, viď? - Co by tady dělala?! Ať kouká tam. - Třeba
by chtěla. - Tak proč nejde? - Možná se bojí. - Čeho? Nás?
Proč asi!? - Že bysme ji tady nechtěli, možná...
Salto vitae (A)
Byl
už pozdní večer, ulice toho města byly však plné lidí, turistů
i domácích, a tihle mezi nimi; dívka různě pobíhala a oni už
chtěli jít, ale pak se posadili, sledovali tu její živelnou
gymnastiku a bylo na nich znát, že jsou v tu chvíli úplně
šťastní...
Hra o jablko (B)
Kam
jde? - Kouká na mě? - Proč nejde zpátky? - Půjde za mnou? - Tak
já jdu pryč? - Co když odejde? - Ať si jde, kam chce! - Tak
poběžím za ním! - Jenomže co když se nevrátí? - Já se radši
vrátím! - To by mně vadilo! - Aby neodešel! - Otočila se, dobrý!
- Ale kouká na mě! - „Jdeš domů“- „Jo.“ - „Tak čau.“
Námluvy (B)
Sedávej
panáčku v koutě, nač by ses snažil, o co a proč, když je
tak málo podobných,
jako jsi ty, co mají v očích jiskru a v rukách sílu, co mluví
jen málo a smějí se směšnému; sedávej
panáčku v koutě, pač budeš-li vášnivý,
zavřou tě...
Prchavé okamžiky (A)
Jsou
chvíle, které ve vás zůstanou zalité jako fosilie v pryskyřici,
jasné, čisté a krásné obrazy, možná ještě o něco krásnější
než byly tenkrát, když jste se s kamarády brodili studenou vodou
a chytali ryby, které se vám zpod hladiny vysmívaly, jenže vám
to bylo jedno, pro vás ty ryby vlastně nebyly vůbec důležité...
Poutník (C)
Všude
je cesta, i tam kde nic není, i tam, kam nikdo nemíří, i tam,
kudy se nedá projít, tam všude jsou nejlepší podmínky,
pro takové, kteří hledají,
co není
vidět,
kteří putují,
kam nevedou mapy, a
kteří
nesnáší,
co se samo nabízí.
Love touch (C)
Obrázek
se mi líbí, je romantickej i lehce erotickej, přirozený
vyjádření náklonnosti k ženě, já
s tím určitě nemám problém, když mě někdo pohladí, teda
někdo, koho mám ráda...
Strážní andělé (B)
Nemáme
strážného anděla, máme rovnou dva, kteří se ale občas
neshodnou, jestli si víc ublížíme, když budeme dobří, nebo
když budeme tvrdí, laskaví nebo vypočítaví, ochotní nebo
sobečtí a tak dál, když bývá často dobré potrestáno a zlo se
naopak vyplácí, a v těch svých častých sporech někdy
přehlédnou i cihlu, co nám padá na hlavu..
Trapná situace (C)
Každý
máme svůj svět uvnitř své hlavy, tedy se může stát, a stává
se to, že tři jsou v jednu chvíli na stejném místě, jejich
vnímání a pocity ale běží u každého jiným směrem, jinou
rychlostí a různými cestami, a někdy se dva z těch světů
potkají a jiné se rozejdou, občas se jich nakrátko víc propletou
a rozplést je zabolí...
Červená nálada (B)
Když
jsem se starala o svýho malýho brášku, tak to byla moje sexuální
výchova, to byla moje maturita i lekce sociálních interakcí,
protože s ním ze mě byl jinej člověk, jiná holka, když se na
mě smál z toho kočárku, nebo když mi později chtěl pomáhat se
školou...
Čekání (C)
Bylo
to už pozdě v noci, seděl na lavičce a sotva k němu dolehly mé
kroky, pohlédl mým směrem, jen tak lehce, spíš pro jistotu,
čekal totiž zřejmě jiný zvuk, spíš klapání podpatků, za
kterým by pohyb jeho hlavy byl jistě mnohem živější; pak se
znovu sklonil k zemi – a jestli neodešel, možná tam čeká ještě
dnes, protože co kdyby přece jen...
Fantazie (B)
Někdy
a vidím, co není, a současně nevnímám to, co je kolem mě;
občas to zabolí, ale stojí to za to, jelikož kde nic není se
místy najdou takové zajímavosti, že se jimi ten skutečný svět
může i zkrášlit a vylepšit; pokud je nezapomenu, samozřejmě, a
většinou zapomínám; něco ve mně ale vždycky zůstává a já
se cítím lepší...