Jazzscope
Je to dobrý
Ale všechno je jinak, i když já jsem stejnej a v pohodě, tam uvnitř, ale nesmím se na sebe dívat a ty se taky nedívej, pak je to dobrý, jako dřív, jenže už to není jako dřív, už ji cítím za zády, jak po mě sahá...
Ses nám vybarvila
Tam jako všechno z tebe spadne a seš jinej člověk, prostě pohoda, tě to úplně fakt napumpuje, že pak jedeš věci, co sama nechápeš, kde se v tobě vzaly, ale vůbec se za to ani nestydíš, jako proč, prostě nezájem, no a co?!
Družice
Mapa slovotvorných nářečních variant slova družička znázorňuje sufixální rozdíly přechýlených odvozenin od jediného slovního základu, z nichž výrazy družička a druženka jsou z hlediska diachronního deminutiva; ano, takhle se dá slovy roztrhat krása...
Jazzring
Barvy vánoc
Jako puzzle, co jedni skládají už od léta a jiní s tím začnou až na Štědrý den, když přitom je stejně nejhezčí nechat dílky rozházené, aby tyhle svátky dostaly svou kouzelnou barvu a náladu...
Osvobození
Když máš tíhu na srdci a svět ti odmítá rozumět, prostě jen vypust svou vnitřní radost a otevři své vidění; možná se budou smát, možná budou předstírat slepotu - a nebo se k tobě přidají...
Jazzcolours
Chemikův ráj
Mě vždycky chemie bavila, co s čím a jak funguje, jsem tomu prostě propadneš, a když nemáš v hlavě nasráno, jako sorry, že to říkám přesně, tak jsem si tam udělal laboratoř, jako varnu, chápeš, a teď je tam prázdný a já sedím tady...
Dialog
Mluvili spolu, jenže se neslyšeli, jen každý sám sebe, jen své pocity a problémy, jen vlastní výčitky, jako by jejich hlasům něco stálo v cestě, nedokázaly proniknout tam, kam měly, k tomu druhému, takže zůstávali hluší a vyčítali si navzájem, jak vzdálení si jsou...
Dobové tance
Lidé jsou stále stejní, to jen kulisy kolem se mění, a také jsou jednou jedni v popředí a jindy jiní, jedněm se tleská a jiní jsou zatracováni, jak si to žádají dobové rituály a nálady, aby… Proč vlastně? Kdo ví...
Lustrace
A teď si na vás všechny znovu posvítíme, podle nejnovější not, ještě se lesknoucích inkoustem, budeme hrát a vy budete tančit ty jedině správné dobové tance, abyste se novými hříchy zbavili těch starých...
Parný den
Tehdy se i na hubeňourech škvařilo sádlo, i voda u břehů byla jako kafe, ale když jste si našli dobré místo, kde bylo kafe vlažné, stačilo do ní ponořit nohy a bylo vám i vašim špekům hej...
Divná parta
Peklo není prostor, peklo je pocit, do kterého se ovšem dá nahlédnout a jen tak klouzat očima, jak taková nálada vypadá a co se tam asi děje, nechat to proudit skrz sebe, jak se tam budeš cítit, co tě přitáhne, co se ti zprotiví – a čeho bude víc...
Mezi svými
Horkem rozpálené obilí a modré nebe, kdesi ve stínu žloutne tráva potřísněná barevnými květy a nad tím vším jakýsi zemitý pocit sounáležitosti se všemi a se vším, co s tebou ten prostor sdílí, kterým zní v uších stejné tóny a jejich svět má tytéž barvy...
Já tě miluju
No je to pravda, neřeš, prostě jo, ti to chci říct už dávno, tos nepoznala na mě, tak teď to slyšíš na plnou hubu, co jsem měl tak dlouho na jazyku, tady to máš a přečti si to, ale tak nečum a čti..!
Okamžik
Jsou chvíle, co zůstanou v buňkách i v mysli, v emocích i ve smyslech a nikdy vás neopustí, i když dávno ztratíte, odkud pocházely a k čemu se vážou, bude to ve vás a s vámi dál, už napořád...
Zlaté časy
A bylo to, jako by se otevřela stavidla, jako hráz kdyby se protrhla a na nás se jako příval vyřinuly ty nejkrásnější a nejdražší věci, ale hromady a úplně na co sis pomyslel, nebo ještě víc, co tě ani nenapadlo si přát, všechno jsi mohl mít, všechno jsi dostal, a pak, když to skončilo, tak to byla vlastně úleva...
Barevný den
No střízlivej, jasněže střízlivej, už dávno nic neberu, ale říkám ti, že svůj svět si nosíš v sobě a jedině na tobě záleží, jestli máš venku nádherně, nebo ti chčije na hlavu, prostě to máš v sobě, chápeš, tak ser na to, co je kolem, ti řikám...
Zázrak
Čtvero různých nálad, tvarů, chutí, zájmů, představ, tužeb, pocitů, střihů, barev, vůní, pohledů, záští, nálad, vášní, odsudků a rozmarů, to vše jako na vlnách, neustále se proměňující - a ono to neskřípá, nesyčí a neprská, ale příjemně ladí; prostě zázrak...
Rozevlátá
Tolik radostného nadšení, s jakými se točila parketem, kroj měla jako svátost a cítila se v něm jako víla, lepší, krásnější a vznešenější, těšila se na každou zkoušku, než jí pak došlo, že jsou důležitější věci - a odešla za nimi...
Nás nezastavíš
Drahými dárky ani velkými gesty, hrozbami ani sliby, nikomu nepodlehneme a nic nás nesváže, jen samy sobě hlavy zamotáme a polámeme si křídla, i pak se ale budem plazit dál, protože nás nezastavíš...
Když nemůžeš, přidej
Když nemůžeš, tak přidej, dva, tři, když už nechceš, dej si víc, dva, tři, když se dusíš, tak zadrž dech, dva tři, když usycháš, tak nepij, dva, tři, když umíráš, tak zaber, dva, tři... dva, jedna...
Sociální bublina
Blanka to říkala, i Lenka to ví a Jitka taky souhlasí, takže vůbec nechápu, jak může někdo pochybovat, když to je jasnější než facka, i Olda to četl, Michal o tom dokonce přednáší a Dan z toho zkouší na gymnáziu, vždyť to ví snad každej, že máme pravdu a oni lžou...
Pamatuješ?
Jsem ho vůbec neznala, jenom jméno, ale učitelka nás strčila k sobě a máme společnou fotku, asi nechtěla s každým řešit, kdo s kým jo a kdo s kým ne, akorát je to moje jediná ze školky, černobílá, ale když se na ni dívám, vidím to úplně v barvách...
Pravá vánoční atmoška
Nádraží o štědrém dnu, stromek, sváteční hlas v amplionu vlídně promlouvá k těm, co dnes cestují, ověšeni taškami a s děsem v očích, jestli všechno mají a nic neprošvihnou, aby se večer v pohodě zhroutili...
Svázaná
Asi jsem víc hudební, než výtvarná, a možná s tím souvisí, že jsem "volnomyšlenkář", to tak hudebníci prý mají, já se vždycky pro něco strašně nadchnu a hvězdičky z očí přímo prýští, moc ale u toho nepřemýšlím; to až pak...
Taneční mistr
Z tanečních jsou jedni nadšení a jiní k nim cítí odpor, jedno je ale pro všechny společné: parket je bojiště, lávové pole, a taneční mistr je generál, nebo hadrový panák, prostě mimozemšťan...
Fotosoutěž
Sešlo se nám letos mnoho krásných fotografií, ale máme tu i několik takových, kde si myslíme, že nejde ani tak o fotografie, jako spíš o lakmusové papírky s autorovou diagnózou, takže sem asi nepatří, ale jsou velice zajímavé...
Kouzlo přítomného okamžiku
A sešli jsme dolů, jen tak, z ničeho nic jsme se tam posadili nad řekou a hleděli na vlnící se hladinu, snad kde se objeví ryba, nevím, prostě jsme tam chvíli zůstali a dívali se, aniž bychom promluvili, nebo jestli ano, tak jen prázdná slova...
Pekelná jízda
Peklo není prostor, peklo je pocit, do kterého se ovšem dá nahlédnout a jen tak klouzat očima, jak taková nálada vypadá a co se tam asi děje, nechat to proudit skrz sebe, jak se tam budeš cítit, co tě přitáhne, co se ti zprotiví – a čeho bude víc...
Mo(u)dřejší ustoupí
Jednou však síly dojdou a také trpělivost, kdy se vzdáš svých donekonečna pošlapávaných zásad a pravdel, řekneš si: Dost, sbalíš své blízké a všechny ty sebevědomé hlupáky necháš ráj v peklo proměnit...
Barmanka
Na takovou nesmíš zírat, chápeš, to ji odradí, musíš nezájem, prostě nic, a hlavně vydržet, než si tě všimne, já třeba se na ni chodím dívat přes výlohu, abych věděl, co mě čeká, až se dáme dohromady...