Uvidím tě ještě?
Z jeho očí na ni zírala otázka, na kterou nechtěla odpovídat, aby nemusela být zlá, a nebo lhát, protože věděla, stejně jako on, že tohle setkání je poslední, tak jej objala, aby se nemusela dívat na jeho smutnou tvář, a honem utekla do vlaku...
Železnice
Mám právo chtít víc a víc, protože jsem silná a budu ještě silnější, když mi vytvoříte podmínky, abych pak všem ukázala... že nakonec závidím těm, co mohly zůstat vzadu takové, jaké vždycky byly...
Po rozvodu
S kým bys chtěl být, kdyby sis musel vybrat, ptali se mě kdysi rodiče – a já vůbec nechápal, co to je za otázku, a když jsem pak stejnou otázku svým dětem pokládal sám, věděl jsem, že na ni není odpověď, že se tím rozbije celý jeden malý svět...
Hora ruit, respice finem
Tak daleko se to tvářilo být – a najednou to stojí před vámi a všechno, celý ten předlouhý život je zmačkaný jako papír v kouli vašich vzpomínek, popsaných, vykreslených, počmáraných nebo jen špinavých...
Optimista
Ještě kousek, už jen pár kroků a konec, přijde změna a objeví se slunce a bude zase dobře, stačí malou chvíli vydržet a přejde to, rozjasní se a místo žab budou zase zpívat ptáci...
Já taky
Něco jí při tanci říkal, zapamatovala si ale jen jeho pohled a jak uhýbal očima, aby neviděla, kam všude se dívá, a jak pevné ji držel a pořád mluvil a mluvil, a když se nakonec odmlčel, jako by čekal na odpověď, řekla jen, že ona taky, a on se šťastně usmál...
Karta osudu
Osud je dvouhlavá karta, kde první hlava dává a druhá bere, kde jeden obraz je peklem a druhý rájem, a točí se dokola a ty nevíš, kdy se zastaví a co ti ukáže, a dá to občas hroznou práci udržet se na nohách, když vám přestane přát...
Mládí
Mezi dětstvím a dospělostí je krátké území, kde máte z obou stavů jen to horší, zároveň se ale chvílemi cítíte jako bůh, jak kdy a kde, a ano, ty nejlepší i nejhorší pocity zažíváte občas najednou; asi jako letět svázaný, ano, tak nějak se cítíte...
Mořská víla
Z mlhy a z vodních krůpějí poskládaná, chvějící se, jako by se co chvíli měla rozpustit v povětří a stéci zpět do mořských vln, jen pár okamžiků tam stále, mezi dvěma mrknutími se zjevila s zbyl nám po ní jen lesk v očích...
Jednoduše
Utíkej, jak chceš, stejně neutečeš, vem nohy na ramena a žeň se za svým cílem, neunikneš a cosi ti bude stát v cestě a brzdit, přerušovat a odvádět tě, abys to ukončila, vzdala a užívala si jednoduše toho, co je snadné, příjemné a pohodlné...
Harmonie
Ten popelník voní jako ty, řekla mi jednou, když se držela mých tepláků a sedla si pak na moje vystouplé břicho, že se jí tam nejlíp odpočívá; brali mě za ruce a šplhali po mě a předháněli se, kdo dřív...
Kluzká situace
Chtěla mi uhnout ze záběru, aby ho prý nekazila, když přitom sama byla tím nejlepším, co můj objektiv snímal; stačil jsem ale spoušť zmáčknout včas, než zmizela, a raději jsem ji pak překryl skleněnou mříží, aby bylo jasné, že je nedostupná...
Na jedné lodi
Měla ho plné zuby a on ji nemohl vystát, pil jí krev a ona mu ležela v žaludku, protože museli být spolu a to je dusilo, to jim cuchalo nervy a dělalo ze života peklo, že byli na sobě závislí a spolu svázaní, ale když pak vystoupili na břeh, stýskalo se jim...
Pohoda
V zádech rockové burácení, všude kolem chaos potácejících se těl a zápach jejich i všeho, co pili a kouřili a jedli a kolem čeho prošli, cítila už chlad a trochu i hlad a raději by dávno byla doma, přesto jí však bylo krásně...
Někdy mi písni
Uvidím tě ráda, samozřejmě, kdykoli to jen půjde, ale chci tě potkávat spokojeného a zamilovaného do té, co může a chce svůj čas trávit s tebou; moc ti to přeju a mám tě v srdci, to mi nikdo neukradne, tak mi někdy písni, ale nezapomeň, ať je to něco hezkýho...
Dvojice
Proč jsme sem teda jezdili? Abys mi udělal radost? To se ti teda nepovedlo! Já jsem se těšila, že se to konečně mezi náma nějak srovná, ale ty se chováš zase tak divně? Proč? Nebo mě už nemáš rád? - Ne.
Rozchod
A když se cesty rozejdou, zbyde jen pár drobností, několik ztracených předmětů nesoucích otisk té doby a těch okamžiků, než světlo zhasne a ve tmě se ztratí poslední vzpomínka...
Nejčernější tma
Rukama svíral prázdnou náruč, uprostřed města úplně sám, přímo pod světlem a přece neviditelný, hlavu plnou myšlenek, co běžely odnikud nikam, rozhlížel se a stejně nic neviděl...
nedostupna
Léčka
Chce ve mě ten plamínek uhasit, nebo jej rozdmýchává? Jde mi vstříc, nebo mě od sebe odhání, že si vystačí jen sama se sebou? Láká mě k sobě a čeká, nebo se ode mě lhostejně vzdaluje? Čert aby se v nich vyznal...
Pojď si hrát
Skákat z kamene na kámen uprostřed řeky, nebo chodit naslepo po domě, nebo házet vlaštovky ze střechy, nebo roztrháme všechno, co nám přijde pod ruku, a vyházíme to do do vzduchu, nebo… nebo aspoň něco řekni...
Otisk léta
...a sedávali jsme na tom dřevěným molu a zůstali někdy až do noci, kdy už bylo chladno, občas jsme ale šli pak ještě do vody, co byla teplejší než vzduch, a ta moje modrá sukně tam byla všude se mnou...
Happy new Year
Kdyby každý nový rok byl oproti předchozímu lepší, dávno máme na zemi ráj; někdy ale všechny starosti a problémy vyblednou vedle toho, co právě prožíváme, ale to pak žádné ohňostroje a slavnosti nepotřebujeme, ty máme v sobě...
Přitažlivá
Stačí jí dýchnout do tváře a celá se rozvlní, jemná jak pírko a usměvavá, když se jí zalíbíš, očima láká a jejich pohledem, tělem a tvary, co hladit bys chtěl, vůní a hlasem, co říká: Nečum...
Poslední večeře
Zval ji už pětkrát – a stokrát vymýšlel, kam půjdou a jak jí to řekne, aby nemohla odmítnout; až pošesté konečně řekla ano a podívala se na něj přitom skoro hezky, jenže pak měl pocit, jako by tam ani nebyla s ním...
Artisté
Je to bezmezná důvěra a taky strach, bez něj by nebylo vzrušení ani radost, když se vrátíte na zem, živí a zdraví, a celí rozechvělí se držíte za ruce, abyste cítili ten jeden jediný pevný bod, jemuž důvěřujete a jste na něm závislí...
Zasněná
Kdyby se touhy a představy jevily v gestech a výrazech, kdo ví, jaký svět bychom viděli a kolik odmítavých či naivně romantických pohledů by dostalo smyslně vulgární vzhled; ale kdo ví, možná by se nic nezměnilo...
Nová žena pro novou dobu
Před sebou vzdálený cíl, za trním a šutry a ledovou plání, potokem v údolí přes skály a dál, když cosi ti brání a cizí je cíl těch divokých cest a vzadu se krčí, co mělo tě vést...
Výmluvné mlčení
Byli většinou potichu a i když promluvili, neslyšeli je ani ti, co stáli vedle nich, tak tiší byli - a přesto byli ti dva zdaleka nejsrozumitelnější ze všeho rachotu hlasů, co tam ten večer tekly proudem...
Touha
Má jméno, má i hlas a v očích lesk a v rukou chvění, když je blízko a jde ještě blíž, otevírá se a odhaluje svou nedostupnost vně i uvnitř, pevnou i nejistou v touze i v odmítání, vrostlá do svého dnes a váhavě rašící ven...
Bludičky
Smály se na mě, říkal a oči mu nadšeně zářily, že se raději koukal jinam, ale moc dobře viděl, jak si ho prohlížejí a smějí se na něj, na starýho fotra, tak hezky se na něj smály, už skoro měsíc je to, ale pořád je měl před očima...
Proč?
To nepotěší, mít svědomí čisté a hlavu plnou výčitek, co mají tváře a těla a jen mlčky hledí, odtažitě a vzdáleně, tak vzdáleně, že byste se raději viděli jako beztvarou hromádku písku, jenže to nejde a oni zůstanou ve vás...
Záletník
Byl celý napůl; napůl veselý a napůl vážný; napůl spokojený a napůl nešťastný; napůl vlídný a napůl odtažitý; napůl sám a napůl s někým; napůl tady a napůl tam – a sám často nevěděl, která půlka je on...
Akrobaté
Kdo po tobě kmenem, ty po něm chlebem a nastavit kamenům druhou tvář, protože člověk je dobrý, protože zlý člověk je dobrý, tomu podlehnou jen dobří, aby se ještě víc sklonily a pokorně přijímali rány od špatných...
Nový člověk pro novou dobu
Jedním uchem tam a druhým ven, prostě je nech žvanit, ať si tě tvarují, jak potřebujou, kývej hlavou a hlavně se nezačni smát, jen tak máš šanci, to mi věř, já to znám, za komoušů to bylo to samý, akorát v rudým...
Já chci taky kočičku
eděl u stolu, jako by ho někdo zmačkal a vyhodil, sem tam zvedl pohled a ustrašeně se rozhlédl, jako by se bál ostatních, proč jsou v pohodě a on není, jako by oni za to mohli, jako by nevěděl, že se musí zvednout sám...
Pozdrav rozbitému světu
Mně to přišlo k smíchu, smála se, když jí vyčítali, jak se chová; a bylo toho opravdu hodně, co jí přišlo směšné, a bylo toho málo, nad čím zvážněla; i tomu se ale po chvíli začala smát, jak jí ta vážnost přišla legrační; takhle krásný byl její tehdejší svět...
Já to myslím vážně
Jenže ona mi nevěřila, že jsem nikdy neviděl krásnější ženskou, s hezčím úsměvem, a tak nádherně koukala a oči se jí smály, ale nevěřila mi, jen si ze mě dělala legraci, když jsem jí vyznával lásku, a to mě fakt naštvalo, protože byla ten večer už třetí...
Odhodlání
Já se nedám jen tak, zadarmo, já se pustím do všeho, ale nenechám s sebou zametat, já znám svou cenu a nikdo se mnou nebude zametat, já to zvládnu, já si poradím s každým, já se neztratím...
Čekání
Zaslechl mé kroky a podíval se mým směrem, jen tak, bez velké naděje, neboť očekával klapání podpatků, za kterým by z lavičky vyskočil celý; znovu se pak sklonil – a jestli nezemřel, čeká tam možná ještě dnes...
Fantazie
Občas vidíš, co není, a co máš kolem sebe ti uniká, takže občas narazíš, třeba do sloupu, ale také tím pronikneš do světů, jakým se ten skutečný nevyrovná, a i když to většinou rychle zmizí a zapomeneš, něco v tobě zůstává...
Manželství
Na počátku bylo slovo a to slovo bylo ´ano´ a platilo jen pro tebe; na počátku byla víra a ta víra byla navždy a jen s tebou, a i kdyby ten začátek trval jen pár měsíců, stálo to za to; i kdyby vůbec ne...
Hérečka
Já srdce i klín ti otevřela a celá se ti dala všanc, já rezavým si nožem kůži drala a tobě kvůli ztratila svůj glanc, bys vůni mou se zpíjel a lístky ze mě jemně otrhával - a ty na to zas jen plytký canc..
Nádraží
Na druhé koleji odjíždí tolik lidí, že vás ani nenapadne je počítat, jen toho jednoho, který vám před chvílí zamával, toho dál vidíte mezi světly posledního vagónu, ten ve vás zůstává, i když vlak už zmizel v zatáčce, neboť každé loučení může být poslední...
Bejvávalo
Radost z přítomného a vstřícnost k budoucímu jednou opustí každého a zůstanou jen minulé obrazy, lepší a krásnější těch současných; v šedesáti nebo ve třiceti letech, nebo prostě tenkrát, kdy vám k radosti přestane stačit, že je něco nové...
Víra, láska, naděje
Vznešená slova zní prázdně vedle toho, o čem mají vypovídat; jsou jen stínem skutečných pocitů a stejné nic vám přinesou, pokud jste předtím na vlastní kůži nepoznali to, o čem chtějí vypovídat, a každý skutečný výraz a gesto vám řeknou mnohem víc...
Odkvetlé pampelišky
Sledoval louku před sebou, odkvetlé pampelišky tetelící se ve vánku; jako by se díval na záznam sportovního zápasu, s radostí a bez vzrušení, jen ty oči jako by se chtěly vznést spolu s chmýřím oněch pampelišek...
Přelud
Máte to na dosah, ale sáhnout si nemůžete, vidíte to i se zavřenýma očima a cítíte to všude kolem, je to silné a jasné, zároveň však nejisté a nestálé, ale tím víc po tom toužíte se vším, co k tomu patří, prachem a pachem a třeba i hmyzem v perutích...