On si začal
No to ať přijde von, protože von za to může, jak se teď spolu nebavíme, a prostě ať si trhne, mně je to jedno, když je takovej – a ještě vykládá, že to je moje vina, protože to teda není pravda, já jsem se jenom bránila, jak si zasloužil...
Selfie
Druhé setkání a z něho bylo cítit, že třetího se už nehodlá zúčastnit; ona však nadšeně plánovala, kde se příště sejdou a jak si to užijí, a každou chvíli se k němu přivinula a udělala další společný portrét, jako by uvnitř tušila, že to je všechno, co jí zůstane...
Dozorčí
Něco je nad námi a něco v nás, obojí má to však jediný hlas, dalo by se rýmovat, ale říkanky nebrat, říká ten hlas, co stojí při nás a jindy jak kat jde za krk nás brát, ale když se nad tím tak zamyslím, děláme si to sami, jen cizíma rukama...
Svůdnice
Jenže se na mě vůbec nedíval, akorát do mobilu, ke dveřím, na číšníka a tak, a já jsem se mohla kroutit a smát jak blbá, na nic, prostě, a tak co jsem se smála víc a kroutila taky a nakonec dobrý, jsem viděla, že kouká, akorát nechce, abych to viděla, ale koukal...
Trapná situace
Každý máme svůj vlastní svět a někdy, ač jsme na stejném místě, naše vnímání a pocity běží odlišným směrem a různými cestami, a když se dva z těch světů potkají a jiné se tím vzdálí, přináší to občas zajímavé situace...
Výmluvné mlčení
Byli většinou potichu a i když promluvili, neslyšeli je ani ti, co stáli vedle nich, tak tiší byli - a přesto byli ti dva zdaleka nejsrozumitelnější ze všeho rachotu hlasů, co tam ten večer tekly proudem...
Jazzreflex
Taurus
Býci jsou mužní, a to i ženy; věrní a zodpovědní, mají-li naplněny své nemalé potřeby, a nemají-li, jdou prostě jinam, ani se nerozloučí, v pohodě si užívají svého sobectví, kdy je jim dobré pouze to nejlepší...
Srnky 2
Vztek si chodím vybíjet do lesa, fantasticky si tam vyčistím hlavu, když se šoulám honitbou a támhle krásný kus, jak mu svítí světla, natáčí slechy, pohladím svou kulovničku a prásk, ona značí a barví, ještě poslední hryz do svíráku a já slzím dojetím, takové štěstí jsem ani nečekal...
Já chci taky kočičku
eděl u stolu, jako by ho někdo zmačkal a vyhodil, sem tam zvedl pohled a ustrašeně se rozhlédl, jako by se bál ostatních, proč jsou v pohodě a on není, jako by oni za to mohli, jako by nevěděl, že se musí zvednout sám...
Napětí
Mluvili spolu každý jinam, vůbec se na sebe nedívali, dokonce i k servírce mluvili každý sám za sebe, jako by tam ani nebyli spolu, a slova jim padala od úst, jako když se láme kamení a kolem létá prach, jako by se oni sami rozpadali...
Jazzpoint
Love touch
Mně se to líbí, řekla mi. Takový přirozený vyjádření náklonnosti k ženě, romantický i lehce erotický, a že s tím určitě nemá problém, když ji někdo takhle pohladí, teda někdo sympatickej, samozřejmě, usmála se...
jazzshirt
Vánoční zrcadlo
Hřejivý ostrůvek uprostřed ledového oceánu všednosti, ztuhlého mrazem povinností a rozpraskaného do jednotlivých úkolů; ostrůvek umělé radosti v umělém světle zářivých barev, přesto však hřejivý...
Be happy
A není to blbý? ptala se ho a on si dával pozor, aby něco nezkonil, aby před ní nepůsobil trapně, když i ona je tak opatrná, a oba svorně vzhlíželi k těm, co zůstali ve svých projevech bezostyšně svobodní...
Kdo hledá, najde
Už to chtěl vzdát, už vážně mockrát, a vlastně to i vzdal a nechal toho, že to nemá cenu, ale zkusil to pak znovu, protože co kdyby náhodou, musí to přece jít, protože jinak… nevěděl, vůbec netušil, co jinak, ale ono to nakonec vyšlo...
Brabčák
Sedával za oknem, když jsem tam z druhé strany býval já, a sledoval jsem ho, jak se natřásá a rozhlíží kolem, zatímco já poslouchal, jak domem pobíhají hlasy, a bylo mi dobře, když jsem tam ještě bydlel...
Páni kluci
To bude složitý, říkal jsem si, než jsem jel s klukama sám na dovolenou, protože co můžou mít společnýho desetiletí kluci a čtyřicetiletej chlap, ale zjistil jsem, že jo, bylo to dobrý, úplně v pohodě a kluci ani nechtěli zpátky...
Pojď už domů
Počkej, mě už bolí nohy. - To rozhejbeš, neboj. - Já se nebojím, mě to už nebaví. - Tak ještě chvíli, vždyť je krásně! - Tak já si jdu sednout a počkám. - Nechoď, takovej večer... - Už je ráno. - Takový nádherný ráno! – Čas jí do postele. – Tak pojď.
Šmírák
Kdyby srdce mělo nohy, utíkalo by za tebou, a kdyby umělo mluvit, povídalo by o tobě, jenže umí jen bít, tak bije pouze pro tebe, to bych jí řekl, a nebo, že je nejkrásnější slečna, jíž se nevyrovná ani dráha mléčná, jenže ona mě neposlouchá...
Nerovná partie
Ten kluk je dobrej, volal ten starší pán na opodál sedícího kamaráda, který nad tím jen s úsměvem přikyvoval hlavou; a hrající muž volal méně a méně často, až pak už jen kroutil hlavou, nechápavě, když s poraženým výrazem odcházel ze šachovnice...
Všechny cesty vedou do klína
To je jako s jídlem, když si to uvědomíš, protože vždycky se chceš především najíst, zahnat hlad, chápeš, a že k tomu někdo potřebuje na talíři velký divadlo, nebo v té posteli, a někdo zas ne, to je možný, ale na začátku je vždycky to jedno jediný, ta potřeba...
Leo
Z osob zrozených pod znamením Lva vyzařuje sebevědomí, jež někoho oslní a jinému rozsvítí; žijí po svém a věří sobě, a to samé očekávají od svého okolí, že jim bude věřit a bude žít po jejich...
Zasněná
Kdyby se touhy a představy jevily v gestech a výrazech, kdo ví, jaký svět bychom viděli a kolik odmítavých či naivně romantických pohledů by dostalo smyslně vulgární vzhled; ale kdo ví, možná by se nic nezměnilo...
Poutník
Všude, i tam kde nic není, může vést něčí cesta, i tam, kudy se nedá projít, i tam, kam nikdo nemíří, všude je možná hledat a najít, co není vidět v mapách a samo se nenabízí...
Eko domek
Mám to tu ráda, i když se mi tady vlastně moc nelíbí, má to ale takový svoje kouzlo, pokud mi teda není zima a necítím tu plíseň a špínu, které se nikdy nezbavíš, ale jsem tu moc ráda a neměnila bych, nebo jedině za něco lepšího...
Migranti
Já proti nim nic nemám, pokud mi nechtějí diktovat, co smím a co nesmím, jak mám žít a co musím dělat, protože snad mám právo žít tak, jak žili moji rodiče a prarodiče, mám to v sobě a nechci to měnit, na to bych snad měl jako host mít právo...
Nejisté vyhlídky
Lhát a nedůvěřovat je lidské, tak lidské, jako věřit a být klamán, tak lidské, jako vzhlížet k nadpozemským modlám a opovrhovat přízemními pravidly, tak lidské, jako nebýt si jistý sám sebou a pochybovat o druhých...
Podzimní sonáta
Jezdil se svou flétnou hrát, když jej přemohl splín, když se mu zdálo, že jde špatně a nemá se kam jinam obrátit; jezdil hrát, aby přišel na lepší myšlenky, protože venku, mezi tóny toho nástroje cítil, že aspoň stojí správně...
Kořeny víry
Jsou hluboko v nás, i v bezvěrcích, jako v těch, co věří ve vousatého starce, nebo v partu démonů, v hada, krávu a nebo třeba v letadlo, všichni máme svou víru a ta nosí jen různý plášť, černý, rudý, zlatý, chlupatý nebo neviditelný pro nás, co máme línou fantazii...
Aquarius
Jako pramen čisté vody mezi troskami starého, nový, čerstvý, jiný a svůj, dostupný blízkým i vzdáleným, přejícím i nepřejícím, žíznivým i bez potřeby, studený a bez chuti či vůně, třpytivý až oči přecházejí...
Trnitá je cesta umění
...a dávala mi pod zápěstí nůž, tím ostrým nahoru, abych se bála, abych ty ruce držela zvednutý, jako správně nakloněný, abych měla přesnej úder na klávesy, víš, protože to bylo strašně důležitý a… na to fakt nezapomenu a nesnáším klavír...
Představení
Přecházela tam a postávala, tašku ledabyle na břiše, mobil v ruce a tvář bez výrazu, jen se tak vlnila mezi kolemjdoucími jako krůpěj na špinavém okně, oblá a třpytivá, aniž by tušila, jak kouzelně mezi všemi těmi přízraky působí...
Krmení racků
Vždycky přišli na molo, takoví dva malí kluci, a za chvíli už se tam snášelo hejno racků, nebo co to bylo za havěť, a kroužili kolem a do vody a zpátky a spousta toho jejich krákání a vřískání, ale pak jsem se dozvěděl, že jim ti kluci házeli jen kamení...
Hračičkové
Co tam dělaj, nechápaly, co je baví na tom šplouchání, pod vodu a nahoru, znovu a znovu, proč, málem už by se zvedly podívat, jestli tam opravdu něco není, kdyby ti dva už sami neběželi jim předvést sbírku kamínků, a to se pak jen tiše smály...
Tajemství
Od všech tajemství dělily mne vždy jen neuzamčené dveře a jakýsi strach, obava do nich vstoupit či jen nahlédnout, tím větší obava a silnější strach, čím bylo za dveřmi ukryto tajemství lákavější...
Zatmění světlem
Mně je jedno, jestli se s tebou procházím někde kolem řeky, jestli sedíme v bufetu, nebo kdekoli jinde, pro mě je krásný tě vidět, a jestli to je pro tebe podobně příjemný, což myslím, že ano, protože jinak bys ke mně nechodila, tak proč se brzdit...
Jazzpics
Jazznails
Na dobré cestě
Pořád někam jdeme, sem a tam, dopředu a zase zpátky, nalevo a pak doprava, jednou klikatě a jindy přímo, každý směr a každá cesta jsou ale dobré – a na těch nejlepších občas i narazíme...
Pošlapaná historie
Ani ten nejostřejší kámen, ani jediná, byť sebepronikavější myšlenka nemohou odolat náporu stovek a tisíců plochých nohou, jež svým dusáním postupně vše sešlapou k obrazu svému...
Okouzlení
Na slunci i ve stínu, venku i v koutě je to k vidění pro takové, co se ještě dovedou dívat s otevřenou myslí a zvídavými smysly, aby pak, v tajuplném úžasu váhavě čekali, zda se to rozplyne a kdy se to vrátí...
Cesty
Kolik je nohou, tolik je cest, každému patří jen ta jedna jediná, se všemi ploty a ohradníky, ale na ty je nejlepší se vysrat a přelézt je a zastavit se a užívat každou chvíli a každé místo, kolem něhož se většinou jen rychle proženeme...
Samorost, autoportrét
Splétání
Někdy se kroky spletou a jdou, kam je touha vede a kam by neměly, a občas pak chvíli přešlapují mezí tím, kam měly a kam chtěly jít, a cesty se mísí a proplétají, než se kroky nakonec klopýtavě rozhodnou...
Jazzstripes
Jazzshoe
Tajuplný ostrov
Měli jsme tam bedýnky na sezení a nějaký další takový věci jsme si tam natahali, mezi ty keře, kde jsme byli schovaní a udělali jsme si tam takovej úplně jinej svět, jenom pro nás, kde bylo všechno v pohodě a nikomu jsme se nemuseli zpovídat...
Sudičky
Ze tmy se vynoří a do tmy se vrátí, jen chvíli se ukážou, bez úsměvů ti v dlaních přinesou tvoji budoucnost, tvůj osud se všemi radostmi i smutky, prohry i úspěchy, všecko dostáváš najednou – a přeber si to, jak umíš...
Čekkání na lepší zítřky
Jednou to přijde, jednou se na mě štěstí začne smát, až potom, až se tohle pohne a tamto skončí, jednou to musí přijít, možná už brzy, třeba jen za pár dnů, nejvýš snad měsíců, ale pak to přijde a bude to ono...
Rozcestí
Bývá těžké se rozhodnout před křižovatkou, kde to každého táhne jiným směrem, a na další zas a příště znovu, ale nejtěžší je poznat, kdy stojíte na křižovatce a dál mohou vaše cesty vést každého jinam...
Život je změna
Stála tam, ruce skleslé se zavřenými dlaněmi, když se jí ztrácel celý její svět, vše, oč se kdy snažila a čemu se věnovala, jí mizelo z dosahu a ona vůbec netušila, kam a proč to všechno odchází...
Nejčernější tma
Rukama svíral prázdnou náruč, uprostřed města úplně sám, přímo pod světlem a přece neviditelný, hlavu plnou myšlenek, co běžely odnikud nikam, rozhlížel se a stejně nic neviděl...
IronDad
Můj taťka taky závodí a možná už vyhrál, nebo ještě ne, já nevím, ale někdy už vyhrál určitě a musí taky trénovat hodně, aby vyhrál, a to já bych nechtěla, ale to jo, aby vyhrál, to bych chtěla, to bych mu přála moc, aby měl radost...
Věčný koloběh
Ráno ani nevíš, kde a kdo jsi, odkud jsi přišel a kam jdeš, v poledne je ti všechno jasné, večer se znovu nechápavě rozhlížíš – a příští ráno už se probudí kdosi jiný, tak je to jednoduchý...
Nádraží
Na druhé koleji odjíždí tolik lidí, že vás ani nenapadne je počítat, jen toho jednoho, který vám před chvílí zamával, toho dál vidíte mezi světly posledního vagónu, ten ve vás zůstává, i když vlak už zmizel v zatáčce, neboť každé loučení může být poslední...
Světla maloměsta
Její první místo tam a cítila se skvěle, když obsluhovala tamní honoraci, co přijížděla v naleštěných autech, a někteří se na ni usmívali a zvali ji, ať jede s nimi, a ona vrtěla hlavou, ale když pak zavřela a pustila se do úklidu, ten svět ji strašlivě lákal...
Zpátky do minulosti
Mokré plachty pleskají ve větru, křik racků a šumění jejich křídel, moře hučí v uších, v nose škrábe vůně smoleného dřeva, na jazyku slaná voda a v dlaních jako by vám právě tvrdly mozoly...
Hic sunt homines
Spousty rozmačkané půdy, nápadné otisky podrážek, zcela zničené bábovičky, obří šlápoty, zdusaná tráva, polámané větvičky a rozkopaná mraveniště, zašlápnuté sny a další a další trosky zůstávají po tvé návštěvě...
Pozdrav rozbitému světu
Mně to přišlo k smíchu, smála se, když jí vyčítali, jak se chová; a bylo toho opravdu hodně, co jí přišlo směšné, a bylo toho málo, nad čím zvážněla; i tomu se ale po chvíli začala smát, jak jí ta vážnost přišla legrační; takhle krásný byl její tehdejší svět...