Objekt
Seděly tam a pozorovaly mořskou hladinu, tedy jedno místo na ní, a co chvíli od nich zazněl výbuch smíchu; provokovaly se navzájem tím, jak o té věci mluvily, a jejich pronikavé hlasy se nesly přístavem a ony to věděly a naplno si toho užívaly...
Hra o jablko
Proč na mě tak civí? – Mám jít za ní? – Konečně přestal. – Nejdu, ať si trhne nohou! – Asi ho už nezajímám. – Asi mě nechce. – Ale proč? – Ale proč? – Snad se ještě podívá. – Vypadá namyšlená. – Nevypadá špatně. – Proč na mě tak civí? – Proč už nekouká?
Celtic dream
I věci mají paměť a když do křesla otiskneš svůj zadek, nebo triku předáš svou vůni, zůstáváš v nich, jako věkovitá zídka v sobě nese doby, kdy u ní keltský holky čekaly na svoje kluky, pokud se teda holky tenkrát ještě nelovily, ale spíš ne, já je úplně vidím, jak tady stály...
Co s načatým večerem 2
Za oknem je všechno barevné, pestré, lákavé a tak blízké, jako by stačilo natáhnout ruku a dotknout se toho – jenže proč sahat za okno, když tu jsme spolu, ještě lákavější a bližší, proč chodit ven nafouknout duhovou bublinu, která pak stejně praskne..?
Kudy kam
Byly zmatené, podvedené, zklamané, přehlížené a kdovíjaké ještě, a ptaly se jedna druhé, jenže odpověď nepotřebovaly, vlastně si rovnou odpovídaly samy, stejnými otázkami bez otazníků na konci, ale když pak odcházely, cítily se mnohem lépe...
A taky máme koťátko
Pokaždé jsem mu vyprávěla, co je novýho a tak, možná víc než živým, a normálně jsem věřila, že to slyší a že má radost a tak, já nevím, jestli mi někdo řekl, že poslouchá, nebo proč jsem s ním mluvila, jako by vedle mě seděl, ale bylo to hezký...
Sudičky
Ze tmy se vynoří a do tmy se vrátí, jen chvíli se ukážou, bez úsměvů ti v dlaních přinesou tvoji budoucnost, tvůj osud se všemi radostmi i smutky, prohry i úspěchy, všecko dostáváš najednou – a přeber si to, jak umíš...
Čekáni na sněhurku
Mně by se líbila malá a usměvavá, já chci hlavně hodnou, a pro mě blonďatá, já klidně větší, mně je to jedno, a já bych chtěl veselou, mě hlavně ráda aby měla, mně svačiny aby chystala, a klidně může být i tlustá, nebo hubená, skákali si navzájem do řeči a jestli nezemřeli, čekají tam dodnes...
Novosvětská
Byla to slavnost, on však byl jako nad kanálem, kam padá zmarněný čas; tolik prázdných slov a křečovitých pohledů, nadutých i servilních, bojácných i vychytralých, prolhaných i zmatených, tolik zklamání tímhle světem, do něhož musí vejít...
Rebelové
Myši už taky nesmíme. - Já je stejně chytám. - Budeš mít problémy! – Na to seru! - Ani na střechy nesmíme, že to je nebezpečný. – Já tam stejně skáču. – Já taky. – Že ani mrouskat se nesmíme, že to rušila. – A stejně to děláme… - A víš, že bych se ti ani neměl smát, že seš černá?! - Proč by ses mi smál!? - No že seš černá! - Závidíš...
Synergie
Horko, ticho, tekutiny a šumění kapek spolu se švitořením dětského hlásku a mou pozorností, lehce zemdlenou, leč stále připravenou zasáhnout, kdyby bylo třeba, to jsou ty pravé ingredience pro polévku kouzelného odpoledne...
Swingový večer
Zády ke všednímu dni je z vás jiný člověk, co dělá věci, jaké si normálně nepustíte ani do představ; bez zábran tančíte, kde všichni sedí, a smějete se, ač nad vámi mlčící pohoršeně krčí čela; ano, je to svátek, když podlehnete sami sobě...
Rozjímání
Podle mě von ty dárky nenosí sám, jak by to unesl, když je menší než já a navíc dřevěnej, to ledaže by nějak obživnul, ale když je přibitej, to těžko, ale zase nějak to musí zvládnout, asi, protože kdo jinej..?
Pánská jízda
Ty z toho máš prdel, ale von s tím svým čoklem fakt i mluví, jenom sami dva a co se jim chce a kdy se jim chce, voni snad i žerou z jedné misky a možná na sebe i štěkaj, no nechtěl bys takovou manželku..?
Přijel - viděl - zvítězil
Jen se prohnal jako vítr a nikomu nepohlédl do očí, ani ruku si s nikým nepodal, jeho to však vůbec nenapadlo, ani maličko mu nechybělo se tam rozhlédnout, jemu stačilo to nic, co udělal...
Vidění
A v tom snu bylo všude plno radosti a vlídného pochopení; jak by mohla odmítnout, ve všem tom zmaru a bídě, co ji provázely životem, jak by mohla nevěřit, když víra je jako láska, úplně bez rozumu...
fanynka
No a tam jsme se poznali, když jsem tam lítala nahoře a voni si mě tam podávali jakoby nic, na těch jejich rukách a já se strašně smála a von na mě čuměl, jako bych byla nějaká vadná, tak jsem mu vynadala a on se taky začal smát...
Shledání
Asi deset minut, ale jako bychom šli dvě hodiny, než jsme mohli být spolu jen sami dva, po takové době, snad jsme chvílemi i popoběhli a vůbec nevím, co říkala a co jsem žvanil já, protože ty představy byly hlasitější než každá řeč a všechna slova...
Nezájem
Zajímalo by mě, na co asi myslel, že si jí nevšiml, když kolem prošla tím houpavým krokem, šaty se jí vlnily kolem těla, vlasy jí vzadu odkrývaly krk a vpředu zakrývaly výstřih; zajímalo mě to a záviděl jsem mu...
Páni kluci
To bude složitý, říkal jsem si, než jsem jel s klukama sám na dovolenou, protože co můžou mít společnýho desetiletí kluci a čtyřicetiletej chlap, ale zjistil jsem, že jo, bylo to dobrý, úplně v pohodě a kluci ani nechtěli zpátky...
Námluvy
Sedávej, panáčku, v koutě, a dívej se a vybírej ...všemi smysly, až budeš větší, ta umí to a ta zas tohle, a všechny dohromady kopou jámu samy sobě, tak si klidně užívej, dokud je svět naruby převrácený...
roznozka
Jsou kroky krátké i delší než skok, když vás okolnosti popadnou a vy se vznášíte nad realitou a odevzdaně čekáte, kde vás vyhodí zpátky a co vás tam čeká, někdy stačí jen udělat krok a nohy se samy rozletí...
Okouzlení
Na slunci i ve stínu, venku i v koutě je to k vidění pro takové, co se ještě dovedou dívat s otevřenou myslí a zvídavými smysly, aby pak, v tajuplném úžasu váhavě čekali, zda se to rozplyne a kdy se to vrátí...
Spoluosamělí
Teď ti nějak nerozumím, ale jestli to znamenalo, že bys teď chtěla být se mnou, tak nemusíš nic dodávat, to až se uvidíme, jo? Takhle stačí napsat jen: Chybíš mi a chci tě! Když je to pravda. A když ne, tak radši mlčet.
Jako za starých časů
Hračičkové
Co tam dělaj, nechápaly, co je baví na tom šplouchání, pod vodu a nahoru, znovu a znovu, proč, málem už by se zvedly podívat, jestli tam opravdu něco není, kdyby ti dva už sami neběželi jim předvést sbírku kamínků, a to se pak jen tiše smály...
IronDad
Můj taťka taky závodí a možná už vyhrál, nebo ještě ne, já nevím, ale někdy už vyhrál určitě a musí taky trénovat hodně, aby vyhrál, a to já bych nechtěla, ale to jo, aby vyhrál, to bych chtěla, to bych mu přála moc, aby měl radost...
Déjà vu
Ale vůbec jsem nechápala, co dělá, ale jako fakt vůbec, protože na mě hrál, že je skvělej a nejlepší a takový ty jejich triky, jako blázen, a vůbec nechápal, že by přece úplně stačilo mi dát najevo, že jsem pro něj já ta jediná a nejlepší...
Jazzjump
Šminky
Modrá nebo červená, která by mi nejvíc slušela, ale proč ty to máš lepší a půjč ještě tuhle, ať jsem jako princezna, krásná a barevná, nebo jako papoušek, ten je taky krásnej...
Napětí
Mluvili spolu každý jinam, vůbec se na sebe nedívali, dokonce i k servírce mluvili každý sám za sebe, jako by tam ani nebyli spolu, a slova jim padala od úst, jako když se láme kamení a kolem létá prach, jako by se oni sami rozpadali...
Ale já ještě nemám hlad
Už nekřičel a nevzpíral se, jen očima se smutně vracel tam, kde chtěl a nemohl být, protože opět zvítězila přízemní potřeba nad vznešenou radostí; možná si to ale uchová v paměti a jednou sám bude vznešeně hladovět...
Přípitek
Tenhle sem chodí tak týden, ale denně, zatímco ten druhej, co není vidět, chodí už spoustu let jen občas, a hned našli společnou řeč, kysele se zasmáli a teď, co si na ty svoje neštěstí připili snad podesáté, už se tváří vesele...
Světla maloměsta
Její první místo tam a cítila se skvěle, když obsluhovala tamní honoraci, co přijížděla v naleštěných autech, a někteří se na ni usmívali a zvali ji, ať jede s nimi, a ona vrtěla hlavou, ale když pak zavřela a pustila se do úklidu, ten svět ji strašlivě lákal...
Jazzcolours
Svůdnice
Jenže se na mě vůbec nedíval, akorát do mobilu, ke dveřím, na číšníka a tak, a já jsem se mohla kroutit a smát jak blbá, na nic, prostě, a tak co jsem se smála víc a kroutila taky a nakonec dobrý, jsem viděla, že kouká, akorát nechce, abych to viděla, ale koukal...
Salto vitae
Pozdní večer, ulice však ještě plné turistů i domácích – a tihle mezi nimi, rodiče už chtěli jít, dívka ale pořád skákala a pobíhala, tak se ještě posadili, dívat se na tu její živelnou gymnastiku, a bylo na nich znát, že jsou v tu chvíli šťastní...
light-metal
Ta hudba drolila zdi a trhala asfalt, jako byste v hlavě měli vrtačku s příklepem a vzduch se vám trhal před očima, a nad vším tím balónek, jako motýl tam poletaval a hudba najednou tála jako sníh...
disharmonie
Takovej jako smutek jsem cítila, a přitom žádnej důvod, ona byla prostě lepší a já jsem neměla žádnou šanci, nikdy, to jsem věděla, to mi bylo jasný od začátku, že to tak dopadne, blbě, ale, prostě mi to nějak bylo líto, asi...
Jako skála
Láska rodiče není slepá, hluchá ani měkká, ale má spoustu přísných pravidel, která se vymáhají někdy až krutě, alespoň z pohledu toho tvorečka, kterému se dostává láskyplné pomoci proti jeho vůli...
Dechovka
Nákupní centrum mezi paneláky, podzim ve vzduchu i v kostech, hudba však veselá a nálada plná nostalgické radosti, až se to zlátnoucí listí na chvíli jakoby opět zazelenalo, než sklouzne dolů, k chladné zemi, a odkryje výhled na modrou oblohu...
Slibuješ?
Tak ale až nám teda najdeš toho nějakýho novýho tátu, tak musí umět plavat, aby mě to naučil, když ty nemůžeš do vody, protože to je fakt důležitý, abych to uměl, takže se ho nedřív zeptej, jo, slibuješ..?
Šmírák
Kdyby srdce mělo nohy, utíkalo by za tebou, a kdyby umělo mluvit, povídalo by o tobě, jenže umí jen bít, tak bije pouze pro tebe, to bych jí řekl, a nebo, že je nejkrásnější slečna, jíž se nevyrovná ani dráha mléčná, jenže ona mě neposlouchá...
Změna je život
Život se skládá z jednotlivých dnů, roků a vteřin, ale také se do nich rozkládá, když se všechno nějak sesype a pokazí; někdy se vám čas rozpadne před očima, když jedno končí a jiné začíná, aniž byste chtěli, musíte nasednout a jet...
Loučení
Šli jsme snad dvě hodiny, co trvává dvacet minut, jako svázaní, často jsme stáli, jako bychom tam vůbec nechtěli dojít, na místo, odkud jsme měli pokračovat každý sám, ale nepomohlo to a byli jsme tam...
Černobílý svět v barvách
To si nemůže sednout jinam! - Kdyby radši šel něco dělat! - Nic mu nedávej, stejně to prochlastá! - Doprostřed ulice, debil! - Já bych se propadl hanbou! - Simulant jeden! - Línej je, nic jinýho! - Ahoj tati..?!?
Nedívej se tam
Stmívá se a mraky jdou obzorem, stmívá se a vítr cuchá větve v korunách stromů, stmívá se a světla ubývá, stmívá se a je třeba zavřít oči, než přijde tma...
Aktivista
Hluší a slepí, omezení, bez zájmu o velké problémy, takové je viděl, když sám byl ochotný bojovat za všechny a proti všem, bude-li třeba, jenže ho neslyšeli a jeho boj je tak málo zajímal, že mu z toho přeskočilo...
Červená nálada
On byl moje sexuální výchova a nejlepší antikoncepce, můj malej bráška, to byla moje maturita z mezipohlavních interakcí, když se na mě smál z toho kočárku, nebo když mě pak poučoval, i když ještě neuměl pořádně mluvit...
Doba je zlá, ale lidé dobří
Je snadné utéct, když se máte kam vrátit, kde vás znají a vezmou zpátky, jako by se nic nestalo, jako byste tam celou dobu byli a nehledali tolik let cosi lepšího a krásnějšího a levnějšího, kdesi daleko od svých blízkých...
Be happy
A není to blbý? ptala se ho a on si dával pozor, aby něco nezkonil, aby před ní nepůsobil trapně, když i ona je tak opatrná, a oba svorně vzhlíželi k těm, co zůstali ve svých projevech bezostyšně svobodní...
Představení
Přecházela tam a postávala, tašku ledabyle na břiše, mobil v ruce a tvář bez výrazu, jen se tak vlnila mezi kolemjdoucími jako krůpěj na špinavém okně, oblá a třpytivá, aniž by tušila, jak kouzelně mezi všemi těmi přízraky působí...
Soustředění
Měl sen a s ním večer usínal a ráno vstával, a přestože sen zůstal v oblacích a vlastně ten čas ani netrval moc dlouho, tak kdykoli si na ty chvíle vzpomněl, cítil se znovu jako tenkrát, šťastný...
Co s načatým večerem 1
Za oknem je všechno barevné, pestré, lákavé a tak blízké, jako by stačilo natáhnout ruku a dotknout se toho – jenže co když to praskne jako duhová bublina a na dlani zbyde jen pár mokrých krůpějí; za tím oknem to všechno pořád je...
Daydream
Za každým oknem a za každou stěnou se ukrývají představy a sny o tom, co by lidé dělali, kdyby mohli, co nemohou, jako by ty stěny za to mohly, ale když z nich ti lidé vyjdou ven, nic se nezmění...
Krásný den
Můžeš šlápnout do hovna s úsměvem, ale můžeš se také dotknout světla se zhasnutýma očima, protože naše pocity jsou naše a my je dáváme světu, nikoli svět nám...