A když se pak cesty rozejdou, zůstane jen pár drobností, nesoucích otisk té doby a těch okamžiků, světlo zhasne a ve tmě už bliká jen barevná vzpomínka...
Stařec a moře (A)
Šumí vám to a hučí v různých částech těla, rozechvívá vás to a nabíjí i na dálku, a z blízka pak, když se kolem vás rozvlní, zatoužíte skončit v jeho hlubinách a krev se vám zpění přílivem studené, chladnoucí touhy...
Svázaná (C)
Asi jsem víc hudební, než výtvarná, a možná s tím souvisí, že jsem "volnomyšlenkář", to tak hudebníci prý mají, já se vždycky pro něco strašně nadchnu a hvězdičky z očí přímo prýští, moc ale u toho nepřemýšlím; to až pak...
Okouzlení (B)
Na slunci i v šeru je k vidění pro ty, co chtějí vidět a v tajuplném úžasu pak hledí, ti, co to ještě dovedou, s opatrnou zvídavostí, co že to je kouzelného a zda mohou blíž, aby se to nerozplynulo...
Mo(u)dřejší ustoupí (A)
Jednou ale síly dojdou a dojde i trpělivost, kdy se snažíš a trváš na zásadách a pravidlech, donekonečna zatracovaných a pošlapávaných, až si nakonec řekneš dost a všem těm hlupákům ustoupíš...
Život je změna (B)
Stála tam se zavřenýma rukama, když se jí ztrácel celý její svět, vše, oč se kdy snažila a čemu se věnovala, jí mizelo z dosahu a ona vůbec netušila, kam a proč to odchází...
Zázrak (C)
Čtvero různých pohledů, názorů, zkušeností, tvarů, chutí, zájmů, představ, tužeb, střihů a barev, vše zvířeno pohyby smyčců a nálad - a ono to neskřípá, nesyčí a neprská, ale příjemně ladí; prostě zázrak...
Pohoda (B)
Vpředu rockové burácení, kolem potácející se chaos a pach těl a všeho, co tam pili a kouřili, na zádech cítila chlad a v bříšku i hlad a raději by už dávno byla doma, přes to všechno se ale cítila krásně...
Vidění (A)
Měla sen a v tom snu bylo všude plno radosti a přívětivého pochopení, jak by mohla odmítnout v tom zmaru a bídě, co ji provázely životem, jak by mohla neuvěřit, když víra je jako láska, úplně bez rozumu...
Osvobození (C)
Když máš tíhu na srdci a svět ti odmítá rozumět, prostě jen vypust svou vlastní radost a své vidění; oni se možná budou smát, možná budou předstírat slepotu - a nebo se přidají...
Divoženky (C)
Osoby znalé tajemství přírody, živí se kořeny a bylinami, ovocem, zeleninou a fair-trade kávou, zprvu jsou vlídné, zhusta však nečekaně zlovolné, odhánějí poutníky z cesty a kolemjdoucím vnucují své ošklivé a hlučné děti...
Krásných sto let (A)
Položila se na spadlý kmen, na zádech ji pálilo slunce a odspoda chladila drsná kůra toho stromu, který rukama hladila a téměř celým svým klenutě prohnutým tělem objímala, klidná, uvolněná a odevzdaná, jako by jí právě bylo krásných sto let...
Někdy mi písni (A)
Vidět
tě budu chtít, samozřejmě, kdykoli to jen bude možné, ale chci
tě potkávat spokojeného; miluj tu, co bude chtít a moct trávit
svůj čas s tebou, já ti to moc přeju; mám tě v srdci a to mi
nikdo neukradne, tak až to půjde, písni mi, a nezapomeň,
aby to bylo něco hezkého...
Velikonoční (C)
Že
oslava ženské krásy a vztahy a tak, no blbost, však můžou
normálně přijít, ho asi nevyhodím, nejsem blbá, ale voni radši
chlastat a mlátit holky těma klackama, však bych je hnala, kdyby
někdy přišli za mnou...
Mezi svými (B)
Horkem
rozpálené obilí, modré nebe a zelená tráva kdesi ve stínu,
pestré květy a nad tím jakýsi zemitý pocit sounáležitosti a
hlubokého spojení se všemi a se vším, co s tebou ten prostor a
pocit sdílí, komu zní v uších stejné tóny a vidí svět v
podobných barvách...
Násilník (B)
Říkala
jsem mu, že nechci, ze strachu, co bude dál a jak se podívám
manželovi do očí, nebo jak se na mě bude dívat on, aby si něco
nemyslel, chápeš, mockrát jsem mu to řekla a vlastně i po tom,
když jsem ho hladila po zádech a byla úplně šťastná...
Okamžik (A)
Jsou
chvíle, které vám zůstanou v paměti a kdesi v pocitech, ve
smyslech a v buňkách, které vás nikdy neopustí, i když už
dávno nevíte, odkud pocházejí a co se tenkrát stalo, kdo tam byl
a jak to celé vypadalo, bude to ve vás a s vámi dál, už
napořád...
Jednoduše (B)
Můžete
vzít nohy na ramena a utíkat za svým cílem jako o závod, stejně
tomu nikdy neutečete, něco vás bude pořád brzdit a zastavovat a
nabízet, abyste se na všechno vykašlali a užívali si jednoduše
toho, co je snadné, příjemné a pohodlné...
Slibuješ? (B)
Až
nám teda najdeš toho nějakýho novýho tátu, tak ale musí umět
plavat, aby mě to naučil, když y nemůžeš do vody, protože to
je fakt strašně důležitý, abych uměl plavat, takže se ho
nedřív zeptej, jo, slibuješ..?
Představení (B)
Přecházela tam a postávala, tašku ledabyle na břiše, mobil v ruce a tvář bez výrazu, jen se tak vlnila mezi kolemjdoucími jako krůpěj na špinavém okně, oblá a třpytivá, aniž by měla tušení, jak kouzelně mezi všemi těmi přízraky kolem působí...
IronDad (B)
Můj
taťka taky závodí a možná už vyhrál, nebo ještě ne, já
nevím, ale někdy už vyhrál určitě, aby měl radost, ale musí
taky trénovat hodně, aby vyhrál, a to já bych nechtěla, ale to
jo, aby vyhrál, to bych chtěla, to bych mu přála moc...
Houbařka (C)
Lhal bych, tvrdíc, že se tam zničehonic objevila, vynořila se odkudsi z křoví jen v rozhalené bílé košili s holou prdelkou, aby se hned vzápětí znovu ztratila v jiném roští; lhal bych, ale lži bývají někdy kouzelně krásné...
Jazzring (B)
- - -
Déjà vu (B)
Ale vůbec jsem nechápala, o co mu jde, ale jako fakt vůbec, protože na mě hrál, že je skvělej a nejlepší a takový ty jejich triky, jako blázen, a vůbec nechápal, že by přece úplně stačilo mi dát najevo, že jsem pro něj já ta jediná a nejlepší...
V hrsti (B)
Prsty jemně svírala prostěradlo, jen tak náznakem, jako by mezi nimi chtěla cosi udržet, sevřít v hrsti a nasytit tím svoje bloudící, hladové myšlenky...
Léčka (A)
Chce ten plamínek uhasit, nebo jej rozdmýchává? Jde za mnou, nebo mě od sebe odhání, že si vystačí jen sama se sebou? Láká mě k sobě a čeká, nebo se ode mě lhostejně vzdaluje? Čert aby se v nich vyznal...
Hřejivé tóny (B)
V Mikulově, na zámku, za několika otevřenými dveřmi a jedním schodištěm měli zkoušku, mluvili tam na sebe několika jazyky a na náš příchod se jen usmáli a hráli dál, s přestávkami a domlouváním, ale i tak to znělo příjemně a hřejivě...
Jehličí (A)
Tím stromem jsem byla úplně fascinovaná, jak tam trčel mezi domy, uprostřed dvora až do výše třetího patra, odkud jsem se dívala na něj a na čistou oblohu za ním, jak mu šumělo ve vánku jehličí a on tam pevně stál a to jehličí skoro jako by mě celou šimralo...
Tisíc oken (B)
Ležela v posteli a hledíc oknem ven, snila o tisíci jiných oken, o spoustě otevřených dveří a příběhů, jaké by ji mohly potkat a snad na ni kdesi i čekaly, jiné a lepší než ten její, co bude prožívat, až vstane a odejde do kuchyně...
Zasněná (A)
Kdyby se přání a představy daly vyjádřit pohledem, nebo gestem rukou, kdo ví, jestli bychom viděli víc naivně romantických, nebo smyslně vulgárních projevů; ale kdo ví, jestli to v hlavě není obojí v jedné škále podobných pocitů...
Taneční mistr (B)
Pocity z tanečních jsou asi od nadšení k odporu, každý si odnese jiné, ovšem jedno je, myslím, pro všechny společné: parket je lávové pole a taneční mistr je se svými pohyby, gesty i verbálními projevy něco jako loutka, nebo hadrový panák, prostě mimozemšťan...
Rozevlátá (A)
Tolik radosti a nadšení, s jakými se roztáčela parketem, kroj měla jako svátost a cítila se v něm jako jiná bytost, lepší, krásnější a vznešenější, a těšila se na každou chvíli s ním, než jí pak došlo, že jsou důležitější věci - a vrátila se k nim.
Nezájem (C)
Zajímalo mě, na co asi zajímavého myslel, že si jí vůbec nevšiml, jak kolem něj prošla tím svým houpavým krokem, kdy se jí kolem boků vlnily šaty a vlasy jí vzadu odkrývaly krk a vpředu zakrývaly výstřih; zajímalo mě to a záviděl jsem mu...
Splétání (B)
Někdy, v mlze a rosou zmáčeném mechu se kroky spletou a jdou, kam chtějí a kam by neměly, a občas pak zapomenou, kam měly jít, a jindy zase opustí chtěné a vrátí se na správnou cestu, kde jen chvíli ještě klopýtají, než se jim znovu zalíbí znělé klapání podpatků...
Proč? (B)
To nepotěší, mít čisté svědomí a hlavu plnou výčitek, ale takových opravdových, co mají tváře a těla jako z kamene a jen se mlčky tváří, nezaujatě, odtažitě a vzdáleně, tak vzdáleně, že byste je raději viděli jako beztvarou hromádku písku, jenže to nejde a nikdy to nepůjde...
Krásný den (A)
Můžeme šlápnout do hovna a s úsměvem z něj vystoupit, a nebo se dotknout světla a přesto zůstat zhasnutí, protože naše pocity jsou naše a my je dáváme světu, nikoli svět nám...
Touha (A)
Má jméno, má i hlas a v očích lesk a v rukou chvění, když je blízko a jde ještě blíž, otevírá se a odhaluje svou nedostupnost vně i uvnitř, pevnou i nejistou v touze i v odmítání, vrostlá do svého dnes a váhavě rašící ven.
Hodina zeměpisu (C)
Zdeněk s Malým hráli za zdviženými atlasy lodě, Gusta se vedle mě čemusi tiše smál, Hanka za námi jako by nás všechny chtěla okřiknout, zatímco před tabulí běžel výklad a venku se pod modrou oblohou honili ptáci...
Jazzpics (B)
-
Jazzwaves (B)
-
Dobové pohledy (B)
Vypadá to, že každá doba šílí, vymknutá z kloubů svým vlastním způsobem, a pokaždé, zdá se, lidé k těm dobovým modlám vzhlížejí s pokorným obdivem a touhou se jim alespoň na chvíli přiblížit.
Pravou nohou (A)
Všechny cesty vedou do Říma, ale některé vedou pod most a jiné na náměstí, řekl by možná pesimista, ovšem i ten by vykročil a šel a věřil, že ta jeho cesta je správná, když za sebou a kolem sebe má jen pusté prázdno.
Jazzfaces (B)
-
Jazzstripes (B)
-
Jazzjump (A)
-
Památník (B)
Městečko na severu přizpůsobené nepřizpůsobivým, s vysokým komínem na okraji, blízko rozpadlé továrny z dob, kdy městečko bylo mnohem větší a mělo násobně víc obyvatel, takových, co zdejší krajinu přizpůsobili k obrazu svému...
